Ahoj divadelní Chlupíci,
moc vás všechny zdravím a omlouvám se, že letos posílám jen letecký pozdrav, protože jsem v Německu a poprvé se nemohu divadelního festivalu účastnit osobně. Jsem moc ráda, že i letošní konec školního roku bude divadelní. A věřím, že se Vám tento školní rok vydařil nejen v učení, ale i v přípravě divadelních představení. Letos je vám totiž 18! Tedy Vám ne, ale festival se koná již po osmnácté, tudíž dosáhl plnoletosti. Takže je co oslavovat! A jelikož festival je neživotný, musíte se oslavy ujmout Vy, i když Vám je jen mezi sedmi a patnácti. Nejsem si jista, zda znáte osmnáctiletou historii svého divadelního festivalu. Kde a proč vznikl?
Takže:
Na jedné malé sídlištní škole, která nepatřila Chlupíkovi, ale Trávníčkovi, šéfoval mladý pan ředitel Hejna. Tak se jmenoval a měl rád divadlo. A jedna paní učitelka tehdy hrála ochotnické divadlo. Slovo dalo slovo, pan ředitel sehnal pár dřevěných pražců, které nechal usadit na dvoře školy, uprostřed vzniklo malé travnaté prostranství a mohlo se začít hrát. Mezi prvními představeními spatřilo světlo světa představení ze starého Řecka, dobývala se Trója. Následovala představení další a další, až do doby, kdy byla malá školička zrušena. Škoda. Ale nedaleko této školy stála další malá škola, ve které bydlel pes Chlupík. Byl talismanem školy, která byla v ulici Chlupova („malá
Chlupovka“). Zde šéfovala paní ředitelka Blanka Janovská. Určitě si ji někteří z Vás starších pamatují. Ta byla stejně jako pan ředitel Hejna přiznivkyní divadla. I tady stačilo pár prken, šikovné ruce a vzniklo jeviště. K tomu bylo přistaveno pár lavic ve formě amfiteátru a mohlo se začít hrát. A hrálo se nejen na konci školního roku, ale s radostí i ve dnech vyučování. Přidali se i hosté z jiných škol a začala samotná historie divadelního festivalu – Chlupíkova divadelního léta. Škola se přestěhovala na „velkou Chlupovku“ a sní i CHDL s Chlupíkem. Za odměnu dostali super divadlo pod střechou, s opravdovou oponou a velkého pomocníka v osobě pana Tomáše Žaluda. Jeho technická pomoc dá představením pořádnou šťávu. A protože národ kantorský je národ hravý, tak si paní učitelky i páni učitelé řekli, že by byla škoda jen dětem pomáhat a nepřidat se. Vzniklo učitelské divadlo OCH (Ochotnická Chlupovka). Divadlo k naší škole vždy patřilo a doufejme, že i nadále patřit bude.
Chlupíkovu divadelnímu létu je 18 let. Je dospělé. Co mu popřát do dalších let? Hodně nadšených herců a spokojených diváků. Loučím se s Vámi divadelním pozdravem: „Tfuj, tfuj a zlomte vaz“.
Vlaďka Strculová Procházková
