Jo učit děti. Vše je jim k smíchu, dělají si legraci. Ruší, otáčí se, povídají si se sousedem a nedávají pozor. Vždyť to známe. Děti měly možnost se k tomuto dni přihlásit, že budou učit mladší spolužáky, protože věříme, že je to pro děti velmi dobrá zkušenost. Alespoň vědí, jaká je to zodpovědnost a že není nic jednoduchého se postavit před celou třídu různých osobností. Děti vše konzultovaly s třídními učiteli a dostaly dopředu instrukce, co a jak učit. Děti si pak hodinu sestavily podle svých představ a v „den D“ se postavily před mladší žáky v jejich kmenové třídě. Projektu se zúčastnily třídy devátých, osmých, sedmých ročníků a dokonce i žáci 4. B.
Některé děti po akci uznaly, že je práce učitele opravdu náročná. Za všechny přinášíme vyjádření žákyně sedmého ročníku: „Představa, že bych měla mít každý den připravený program co učit? Fakt ne! Příprava na jednu hodinu mi zabrala hodně času a práce. Učitel nemá asi po práci žádný odpočinek, musí se připravit na výuku dalšího dne. Člověk, který pracuje v jiném zaměstnání většinou přijde domů a má možná „pohodičku“, ale učitel ne. Musí připravit nějakou tu písemku, cvičení atd. a hlavně program celého dne, aby vše navazovalo a všechny děti si odnesly potřebné vědomosti. Pro mě je správný učitel ten, kdo zvládá připravovat svou práci, ale zároveň se věnovat i své rodině. Bohužel ne vždy se to dá zvládnout. A tak bych chtěla poděkovat všem učitelům, že nás učí, a popřát jim hodně štěstí ve zvládání učiva i rodiny.“
Za nás, za učitele, děkujeme.
Nyní tento den ve fotografiích.
