Není to náhoda, že jsme na Mohylce zvolili Den otevřených dveří na Den vzácných onemocnění 29. 2. Otevíráme dveře dobré vůli, otevíráme včas dveře prevenci, otevíráme dveře informacím.
Myšlenka podpory a prevence je součástí filozofie Mohylky, stejně jako spolupráce a pomoc. Je to rodinné stříbro naší školy. A tak celý den proudily do budovy a do tříd skupinky rodičů s dětmi a seznamovaly se nejen s atmosférou školy, s našimi zvyklostmi, rituály, tradicemi, ale získávaly povědomí i o téměř neznámých nemocích a o problémech, kterým pacienti čelí.
Návštěvníci naslouchali při vyučování, nahlíželi do všech koutů – a to doslova, protože naše malá škola ukrývá v každém rohu cosi zajímavého – třeba v PC učebně za lavicemi potichu vrčící, stále pracující 3D tiskárnu, nebo jinde v jazykové učebně za tabulí, aby byl rychle po ruce, pravopisný koberec.
Čtvrťáci se s nepřiznanou pýchou zhostili role průvodců a osvědčili samostatnost, bystrý úsudek i vtip. Chlubili se svojí školou i upozorňovali na nástěnky s fakty o neznámých chorobách. A kde si nevěděli rady s přesnou odpovědí, obrátili se na dospělé: „Já to přesně nevím, ale tady se můžeme zeptat paní učitelky…“ Rozhodně i jejich hrdost na školu, do které chodí, posvětila celý den na slavnost, happening.
A všudypřítomné oblečení v růžové, světle zelené a modré, společné focení i barevné fáborky vyvolávaly radost, vytvářely sounáležitost tolik důležitou pro spolupráci a celkově trochu zlehčovaly tíhu, kterou s sebou Den vzácných onemocnění nese.
Téma vzácných onemocnění je pro nás dost osobní.
Spolupráce na projektu, společně volené barvy oblečení, společně sdílená fakta nejen o Friedreichově ataxii, kterou onemocněl náš asistent a která je tak vzácná, že získat pro ni lék znamenalo pro jeho rodiče založit pacientskou organizaci a velmi usilovně rozšiřovat povědomí mezi širokou veřejností, to vše nás posiluje k akceschopnosti, ke konkrétním činům a rozhodnějším krokům.
