Ve 3. C se pořád něco děje

Třetí C má talent na jednu věc: sotva skončí jedna akce, už se nenápadně blíží další. Kdyby existoval školní kalendář jen pro naši třídu, byl by asi dvakrát tak tlustý jako běžné učebnice.

 

Měsíc jsme začali povídáním o oblíbených knihách. Nadšené vyprávění zaplnilo celou třídu a chvílemi to vypadalo, že se postavy z příběhů co nevidět objeví mezi lavicemi. Poté následovala čtenářská dílna, tentokrát věnovaná povinné knize se zvířecím hrdinou. Děti vyprávěly své oblíbené pasáže a s chutí ilustrovaly scénu, která je nejvíce oslovila. Na chvíli jsme měli ve třídě vlastní malou galerii.

 

Do výuky se brzy vplížil i svatý Martin. V českém jazyce jsme četli článek o jeho životě a procvičovali u toho vyjmenovaná slova. V matematice nás zase provázel při slovních úlohách a násobilce. A světe div se, když má úloha koně, husu nebo bílý plášť, řeší se to hned o něco radostněji.

 

A protože se slavnost blížila i po kreativní stránce, pustili jsme se do společného projektu s kroužkem ŠD a v rámci výtvarné výchovy jsme vyráběli svatomartinské husy a koně. Ty nakonec putovaly do školní družiny, kde se staly výzdobou pro divadelní představení o sv. Martinovi. Mít své výtvory „na scéně“, to se jen tak nepoštěstí.

 

Dalším bodem programu byl tajný popis oblíbené hračky. Spolužáci se snažili uhodnout, o kterou hračku jde. Někdy to byla jasná záležitost, jindy pořádná detektivka. Smíchu bylo dost.

 

A pak přišel velký projekt spojený s návštěvou předškoláků. Třeťáci jim nejprve četli pohádku doprovázenou obrázky, které měli předškoláci doplňovat. To byl úkol, který vzbudil zvědavost i soutěživého ducha.

 

Poté se všichni pustili do tvoření papírových duhových chobotnic. Společné dopoledne probíhalo v klidné, milé atmosféře a děti ze 3. C si s mladšími kamarády výborně porozuměly.

 

Co nás čeká příště? To zatím nikdo netuší. Jedno je ale jisté, nuda má ve 3. C dveře spolehlivě zabouchnuté.