Už jste někdy cestou do školy našli poklad? Pepíček se zamyslí a vybaví si svůj ranní přesun ke škole: seděl připoutaný v autě, koukal z okýnka na zácpu jiných aut a doufal, že tahle cesta co nejdřív skončí. V téhle zácpě žádný poklad neobjevil. Ale Anička šla do školy pěšky. Už, už měla školu na dohled, když tu uviděla krásného pejska. Promluvila s paničkou a dostala dovoleno pejska pohladit. A to byl její ranní poklad. Maruška jela do školy na koloběžce a cestou potkala spolužačku Lidušku. Celý zbytek cesty si spolu vesele povídaly a jejich společně strávený kamarádský čas byl jejich poklad. Matěj jel do školy na kole a skvěle se protáhl. Těsně po probuzení si sice připadal ztuhlý, ale cyklistika mu rozproudila krev a do školy už vstupoval jako kluk ve formě. Hned po ránu dopřál svému tělu zdravý pohyb, a to byl jeho poklad. Vojta je víc studijní než sportovní typ. Do školy šel pěšky a po cestě si všimnul, že v hnízdech na stromech už se vylíhla ptáčata. Nemusel o tom číst učené knihy, viděl to naživo. A jeho přírodovědné pozorování cestou do školy bylo jeho poklad. V ZŠ Mohylová jsme si o pokladech, které můžete objevit cestou do školy, když se vydáte pěšky, na kole či koloběžce, vyprávěli hodně. Vyprávěli jsme si své příběhy a pak je pod rukama dětí začaly vyprávět pastelky. A tak vznikly další, umělecké poklady, které nám ty zážitkové poklady z pěší cesty do školy budou na školní výstavě ještě dlouho připomínat.
