Tělocvična se proměnila v digitální záchranku:
Naši žáci zkoušeli resuscitaci ve virtuální realitě
V naší tělocvičně na FZŠ Brdičkova to tento týden vypadalo spíše jako ve vědeckofantastickém filmu nebo na záchranářské základně. Místo basketbalových míčů se po zemi rozmístily resuscitační figuríny a žáci si nasadili brýle pro virtuální realitu. Naše škola totiž získala skvělou příležitost zapůjčit si unikátní technologickou sadu od Českého červeného kříže s programem „MocPomoc“. Žáci si díky tomu vyzkoušeli nácvik první pomoci v naprosto revolučním formátu. Jak to celé probíhalo?
Každý žák měl před sebou na podložce vlastní resuscitační torzo (figurínu) a na hlavě nasazený VR headset. Během jediné sekundy se tak z bezpečí školní tělocvičny přenesli do detailně nasimulovaného prostředí krizové situace – náhlému kolapsu člověka u vlakového nádraží v podchodu v Plzni.
V uších jim zněl hluk ulice, houkání aut a instrukce, které měli žáci plnit. V tomto napínavém momentu bylo úkolem každého z nich zachovat chladnou hlavu, správně vyhodnotit situaci a začít s masáží srdce.
Proč virtuální realita?
Tradiční výuka první pomoci z učebnic nebo pouhé povídání v lavici nedokáže děti připravit na obrovský psychický tlak, který realita přináší. Když jde o život, lidé často zpanikaří. Virtuální realita však dokáže lidský mozek dokonale oklamat. Žáci sice fyzicky klečeli na zemi v tělocvičně, ale emočně prožívali skutečnou záchranu lidského života.
Program navíc v reálném čase měřil a vyhodnocoval, zda žáci stlačují hrudník dostatečně hluboko a ve správném rytmu. Po skončení simulace tak každý hned viděl, jak úspěšný by jeho zásah byl.
„Je to úplně jiné než o tom jen poslouchat. Člověk má v brýlích pocit, že tam je.“ podělil se o své dojmy jeden z testujících žáků. Na konci hodiny ale u všech převládalo nadšení a hrdost, že úkol zvládli.
Máme velkou radost, že na ZŠ Brdičkova můžeme propojovat moderní technologie se smysluplným vzděláváním. Naši žáci si z této netradiční hodiny odnesli nejen skvělý technologický zážitek, ale především neocenitelnou svalovou a emoční paměť. Teď už vědí, že první pomoc není věda, ale že nejdůležitější je mít odvahu začít jednat.