Jak to vypadá u našich třeťáků? Někteří kluci mají vlasy zastřižené na dva milimetry a některé holčičky nosí půlmetrový cop. Stačí mrknout na účesy a už je jasné, že s různými délkami a délkovými jednotkami se setkáme na každém kroku. Stojí proto podniknout těch kroků větší množství, možná i kilometr, abychom se s celou třídou dostali do přírody, do Centrálního parku, kde se dá s měřením všeho možného i nemožného zažít spousta legrace a dobrodružství. Děti z 3. A se po skupinkách vydaly změřit obvod lampy, délku lavičky, výšku odpadkového koše či šířku chodníku. Měly k dispozici papírová měřící pásma a popraly se i s výzvou, jak změřit cestu mnohem širší než 1 metr, když pokládaly jedno měřící pásmo za druhým. Po změření všech věcí ze seznamu na pracovním listě přišla na řadu tajná mise: změř něco v parku, prozraď výsledek v centimetrech ostatním skupinkám, a nech je hádat, co to bylo. Na první pohled to vypadalo jako legrácka, když děti tipovaly, zda naměřená délka 5 centimetrů patří listu nebo lahvi na pití, ale šedé buňky mozkové přitom musely pracovat na plné obrátky, když si děti zkoušely všechny ty předměty v hlavě představit a posoudit jejich velikost. A to ještě nebyl všem hádankám konec. Na závěr našeho měřičského pobytu venku jsme si naopak představovali různé předměty z parku, ptačím peříčkem počínaje a vzdáleností od lavičky k lavičky konče, jejichž velikost se skupiny pokoušely odhadnout. Zase přišly ke slovu i měrné jednotky, protože zatímco peříčko mělo něco přes 4 centimetry, vzdálenost laviček činila víc jak 4 metry… Škoda jen, že také spokojenost dětí z výuky pod širým nebem nejde měřit na metry či kilometry, protože výsledek by jistě vyšel ve vysokých číslech!
