Proč bychom se učili jen o trikoloře, když se můžeme učit v trikoloře?
Prvňáček, který přišel poslední školní den před svatým Václavem na vyučování v červených kalhotách, modrém tričku a bílé vestě, si dozajista bude navždycky pamatovat, jaké barvy patří na českou vlajku. Na lavicích některých dětí to vypadá jako v obchůdku s červeným, modrým a bílým oblečením. Jenže tady se neprodává, tady se půjčuje. Děti s bohatě vybaveným šatníkem myslí na spolužáky a přinášejí výbavu těm, kteří by snad v barvách trikolory doma nenašli všechno. Snažíme si totiž ve vybraných barvách sehnat i ponožky, rukavice, pokrývku hlavy, ozdobu na krk… A tak se děti učí prohlédnout doma nejen svou skříň, ale oslovit i mámu a tátu, jestli nemají správně barevnou kravatu, kuchyňskou zástěru nebo korále.
Nakonec přichází trojbarevná matematika. Nasčítat u každého žáka body za všechny druhy oblečení a vybavení v červené, modré a bílé. Sečíst body všech dětí a dospělých ze třídy. Vydělit počtem osob… A školáci si den před velkým svátkem zábavnou formou osvojili výpočet průměru.
Je to tak skvělá věc, že si s jediným dnem ve speciálním oblečení nevystačíme a v předchozích dnech se podobně bavíme také s pruhy a puntíky.
Svatý Václave, nedej v naší škole zahynout kamarádství a dobrodružnému vyučování pro nás ni budoucí.
